Home page > Aktuality > Jediná technička letounů L-159 se nyní stará o maminky v čáslavské porodnici

Jediná technička letounů L-159 se nyní stará o maminky v čáslavské porodnici

„Ráda zkouším něco nového, ale schází mi čerstvý vzduch a hluk leteckých motorů,“ říká po dvou týdnech služby v nemocnici v Čáslavi praporčice Michaela Fričková. Tato technička-avionička na letounech L-159 patří ke stovkám vojáků, kteří dočasně svlékli uniformu a už měsíce pomáhají v nemocnicích a sociálních zařízeních.

Michaela Fričková nyní pracuje na gynekologicko-porodnickém oddělení v čáslavské nemocnici, která se dlouhodobě potýká s nedostatkem personálu. „Jsem něco jako sanitářka. Stelu postele, sbírám nádobí, odnáším vzorky do laboratoře,“ vypočítává jen zlomek toho, co má na starosti. Ačkoliv je její současné zaměstnání na hony vzdálené práci v armádě, přece jen mají něco společného: je při nich naprosto nezbytná pečlivost. „Při péči o pacienty i letadla musí být člověk důsledný,“ říká Michaela. Ačkoliv ji práce v nemocnici baví, přece jen se jí po uniformě stýská. „Schází mi čerstvý vzduch a hluk leteckých motorů.“

V letounech vidí kouzlo

Michaela vystudovala vyšší odbornou školu elektrotechnickou a létající stroje miluje odmalička. „Líbí se mi samy o sobě. Jak letouny, tak vrtulníky jsem od dětství jako Příbramačka vídala na obloze často, když létali do výcvikového prostoru Brdy na střelby. Vždy mě fascinovala jejich moc, síla a noblesa, s jakou se pohybují ve vzduchu.“

K práci na 21. základně taktického letectva se dostala náhodou. Když se jí kolega zmínil, že jsou na letišti v Čáslavi volná místa, neváhala. Předchozí zaměstnání (technik radiolokátorů) ji sice bavilo, ale pracovat přímo s letadly bylo mnohem lákavější. Rok strávila po různých kurzech ve Vyškově, další výuka ji čekala už u domovského útvaru.

Bez kontroly letoun nevzlétne

Jako avionik podzvuků L-159 má už pět let na starosti veškeré elektrické a elektronické přístroje nejen v kabině pilota, ale i v ostatních částech letadla. Jde tedy o vše od přepínačů a voličů, přes letecké přístroje, jako jsou například rychloměr, výškoměr nebo umělý horizont, až po osvětlení a antény.

Letouny, stejně jako jakákoliv jiná technika v armádě, se kontrolují pravidelně. Dle předepsané údržby a před i po každém letu. Prověřuje se nepoškozenost, čistota i funkčnost. Na předletové přípravě, která zabere dvě hodiny, se podílí tři odbornosti – technik, avionik a zbrojíř. „Nejdřív letadlo obejdu zvenčí, zkontroluji například světla a antény, hledám, zda není něco poškozeného nebo uvolněného. Pak prohlédnu prostory uvnitř trupu, kde jsou uložené základní přístroje včetně palubní baterie. Prověřuji, zda jsou jednotlivé agregáty správně upevněné, jestli nejsou uvolněné konektory nebo nejsou prostory něčím znečištěné. Nakonec přijde na řadu kabina a přístroje v ní.“

Některé závady umí odstranit přímo na místě sama, je-li problém složitější, letoun se předá letce oprav. „Některé přístroje mají samokontrolu. Jiné se prověřují přímo, tedy provedením příslušných úkonů. Například přezkoušení funkčnosti rádia a podobně,“ vysvětluje.

Sama mezi muži

Práci avionika samu o sobě nepovažuje za extrémně těžkou. Jako náročné či nepohodlné může spíš někdo vnímat celoroční nasazení v jakémkoliv počasí a proměnnou dobu provozu. „Chce to někoho flexibilního, kdo se rád učí nové věci a vadí mu stereotyp,“ popisuje sama sebe. A jaké byly výrazy kolegů, když ji u letounu poprvé spatřili? „Byli překvapení, u L-159 jsem jediná technička. Ale nikdy se ke mně nechovali s despektem, naopak. To spíš doma se divili, když jsem oznámila, že chci vstoupit do armády. Ale líbí se jim to a podporují mě,“ uzavírá praporčice Michaela Fričková.

  • Vzdušné síly Armády České republiky disponují 24 letouny L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft). Jedná se o jednomístné (16 kusů) a dvoumístné (8 kusů) lehké víceúčelové bojové stroje, které jsou určené především k podpoře pozemních vojsk, k vedení průzkumu a v omezené míře i ke vzdušnému boji.

Autor: redakce army.cz

Foto: 21. zTL

Fotogalerie

Nahoru